Chybotisky

Richard Kliment – Chybotisky, makulatura

– text k výstavě doprovázející festival Literární Vysočina
6._8. 7. 2012, Havlíčkův Brod

makulatura {-úra}
odpadový papír potištěný nebo popsaný (např. nepotřebné spisy, špatně vytištěné knihy apod.); papír zkažený při tisku, vadné výtisky
/Slovník cizích slov/

Základem výstavy je sbírka knižní makulatury, doplněná fotografiemi o kterých se nedá říct, že jsou bez kazů. Na fotografickou výstavu by neprošly.

Člověk se vyrovná s nekvalitně vytištěnými obrazy, nebo se zkresleným zvukem reprodukované hudby. Učíme se a máme schopnost doplnit si celek z částí. Jsme schopní přísahat na dokonalost torz antických soch. Absolutní hudební sluch časem od svého narození rychle ztrácíme – proto, že by nám příliš komplikoval orientaci ve zvukových signálech okolního světa. Stejně tak jsme naučení rozpoznávat konkrétní věci v různém osvětlení a přisuzovat jim přitom stále stejnou barvu. Příliš snadno přehlížíme některé skutečnosti, které by nám „kazily dojem“. Nepěstujeme schopnost interpretovat to, co opravdu můžeme vnímat, ve všech odstínech významů.

„Surrealistické“ koláže, vzniklé náhodným přetiskem nesouvisejících obrázků a textů, působí kouzlem náhody, ale mohou i navést k úvaze, co vlastně považovat za tvůrčí proces. A kdy můžeme dílo označit za hotové? Na příkladu makulatury máme příležitost uvědomit si, že zážitek je projevem naší osobnosti, závislý sice na „výstavbě uměleckého díla“, ovšem tvůrcem díla vůbec nemusí být člověk… Klasické artefakty, na které obvykle reagujeme – básně, obrazy, fotografie, nejsou v tomto smyslu nadřazené krystalům minerálů, hebkosti bahna, úderu hromu.
Klasické umělecké dílo je „výrobek“, který v nás má vyvolat umělecký zážitek, ale výsada takového díla oproti makulatuře je pouze v tom, že nás utvrzuje a uklidňuje v naději, že na světě existují podobně cítící lidé, jako jsme my. Že svět sdílíme s dalšími lidskými bytostmi. Pokud svou naději upřeme k „něčemu vyššímu“, k Bohu Stvořiteli například; postačí nám nakonec k nasycení sama „příroda“. Podobně se obejdeme bez „uměleckého díla“, když si náhle povšimneme výseku reality – promlouvajícího jazykem symbolů, analogií, zjevením…

Náhodou spojená tradice písmáků a blouznivců Vysočiny_ Veliká brodská tiskárna a veliký brodský blázinec_ Vzdát se sebekontroly.
Psát texty, ale číst metafory_ Důvěřovat obrazu, který vyvstane v mysli_ Číst obraz z leva do prava i na přeskáčku_ Obraz a text náhodou spojený do jednoho celku.
Symboly, které nemají vyjadřovat něco jiného, než vyjadřují.